Pro badatele
1786
Prag und Leipzig
František Josef Schwoy: Topographische Schilderung des Markgrafthum Mähren I.
Prag und Leipzig 1786, S. 14-18: Charakter der Nation
Místopisný popis Markrabství moravského I. Praha a Lipsko 1786, s. 14-18: Charakter národa
1786
Wien
Jan Nepomuk Alois Hanke z Hankenštejna: Bibliothek der Mährschen Staatskunde I. Wien 1786, S. 1-11 -Schilderung der Einwohner des Markgrafthums Mähren
Jan Nepomuk Alois Hanke z Hankenštejna: Knihovna moravské občanské nauky I. Vídeň 1786, s. 1-11 - Popis obyvatel Markrabství moravského
1796
Nürnberg
Balthasar Hacquêt: Hacquet's neueste physikalisch-politische Reisen in den Jahren 1794 und 95. Nürnberg 1796, s. 213-217
Balthasar Hacquêt: Hacquetovy poslední fyzicko-politické cesty v letech 1794 a 95. Norimberk 1796, s. 213-217
1811
Brünn
Josef Alois Zeman: Die Podluzaken. Ein kleiner Beytrag zur Ethnographie von Mähren, Mährischer Wanderer 2,1811
(Josef Alois Zeman]: Podlužáci. Malý příspěvek k národopisu Moravy, Moravský tulák 2.,1811
1826
Brünn
A. Maniak: Die mährischen Walachen. In: Taschenbuch für die Geschichte Mährens und Schlesiens 1. Brünn 1826, s. 263-281 159
1853
Wien
F. Th. Bratranek: Ueber Mährische Volkslieder, Österreichische Blätter für Literatur und Kunst. Beilage der Wiener Zeitung. 1853, Nr. 26.
F. Th. B r a t r a n e k: O moravských lidových písních. /Rakouské listy pro literaturu a umění Příloha k Wiener Zeitung. 1853, č.26
Víte, že jazyk Slovanů v Hradišťském kraji měl dříve velmi blízko k jazyku chorvatskému?
A víte jak v 18. století charakterizovali Valachy?
Platí to pořád?
František Josef Schwoy: Topographische Schilderung des Markgrafthum Mähren I., Prag und Leipzig 1786, s. 14-18: Charakter der Nation
Místopisný popis Markrabství moravského I. Praha a Lipsko 1786, s. 14-18: Charakter národa
Od výtoku řeky Moravy ze země v Brněnském kraji, v celém Hradišťském kraji a ve větší části Přerovského kraje téměř až к Odře se venkovan jak v jazyce, tak i v kroji a mravech výrazně liší od zbývající země. Jeho jazyk – slovanský dialekt – se velmi blíží dnešnímu chorvatskému, a oděv je bezmála jako prostý uherský za nedalekými hranicemi. I zde se musí ještě dále rozlišovat mezi obyvateli úrodných oblastí na řece Moravě, plodících víno a obilí, a obyvateli hor: Lid kolem řeky Moravy je úhrnem nazýván Slováky a jejich kraj Slovensko. Nejsou o mnoho pracovitější nežli němečtí obyvatelé požehnaných oblastí.
Ti však, již obývají pohoří Hradišťského a Přerovského kraje, zovou se úhrnem Valaši a jejich kraj Valašsko. Mezi posledně jmenovanými jsou především muži dobře urostlí, štíhlého těla a ve svých horách odvážní až k troufalosti; obživu vydobývají velmi nesnadně a jsou od mládí otužilí ve snášení těžkostí. Jejich oděv je uherskému ještě bližší než oděv Slováku a je u mužů střižen tak, že jejich hrud‘ zůstává v zimě v létě odhalená.
Víte, komu se říkalo Salašáci? A komu teď? A víte, v čem předčil rodilý Slovan Němce?
Balthasar Hacquêt: Hacquet’s neueste physikalisch-politische Reisen in den Jahren 1794 und 95.Nürnberg 1796, S. 213-217
Balthasar Hacquêt: Hacquetovy poslední fyzicko-politické cesty v letech 1794 a 95. Norimberk 1796, s. 213-217
Slováci u řeky Moravy na Moravě jakož i v trenčínské a nitranské župě, kterými řetězec moravských Karpat pokračuje, nazývají tyto moravské Valachy Kopaničáři. Kopaničáři se v oblasti kolem Frenštátu v Přerovském kraji nazývají také Pasekáři, protože zde žijí v lesních chýších (tzv. pasekách), roztroušených v okolí; nalezneme jich zde 73. Podobně je tomu i kolem Buchlova v Hradišťském kraji, kde jim říkají Salašáci, protože к tomuto místu patří 29 jejich seníků (buchlovských salaší) neboli – podobně vyjádřeno – domů na horských loukách, v nichž se věnují výrobě mléka.
Přijedeme-li na Moravu z opačné strany rakouského arcivévodství, ukazují se tytéž jevy. Když se v hostincích v Mikulově tančí, předčí rodilý Slovan německé Moravany, je jim vždy dobrým příkladem a netrpělivě očekává příhodnou chvíli, kdy může shromáždění ostatních prostých venkovanů předvést své zvláštní taneční zvyklosti ke všeobecnému veselí. Již v Mikulově můžeme uslyšet mladého slovanského rolníka, který zde šťastně prodal své višně nebo slaměné rohože, vyzpěvovat ty nejnádhernější melodie. Zpívá ve svižném tempu, ale každou notu zároveň prodlužuje, a aniž by vydal falešný tón, vybírá si často tóniny, které by v té chvíli mnohý německý milovník hudby jen těžko zaznamenal v notách, pokud by neměl možnost si je předtím prostudovat. Již v oblastech směrem od Mikulova к Brnu se potvrzuje, že slovanského Moravana hudba přitahuje více než Moravana německého.
Víte která je původní vlast Podlužáků? A víte, jak podle historiků vypadali?
Josef Alois Zeman]: Die Podluzaken. Ein kleiner Beytrag zur Ethnographie von Mähren,Mährischer Wanderer 2, 1811
Josef Alois Zeman: Podlužáci. Malý příspěvek k národopisu Moravy, Moravský tulák 2, 1811
Vlastní původní vlastí našich Podlužáků je Chorvatsko, odkud pravděpodobně v 16. století přišli na Moravu, tak i moravští, je neznají pod žádným jiným jménem než jako Chorváty, nebo, jak se to obvykle vyslovuje, jako Kroboty, a odlišují je velmi přesně od každého jiného druhu Slovanů, např. od Hanáků, Slováků, Valachů ap.
Podlužáci jsou po fyzické stránce lid pohledný, robustní, s mimořádně krásnou, silnou stavbou těla a výškou více než průměrnou; zvláště se u nich setkáme s mnoha urostlými, štíhlými muži, kteří však po dosažení vyššího věku jdou spíše do šířky.
Mají neobyčejnou sílu a nezničitelný naturel, který často vzdoruje i nejúpornějším nemocem, a v jistých činnostech života ukazují obdivuhodnou zručnost svých údů. Ženské pohlaví je mnohem slabší, má menší postavu a křehčí stavbu těla a bledou barvu obličeje, což je způsobeno patrně neustálým pobytem v domě.
Víte, co znamená slovo "Valach"?
A chcete o nich vědět více?
A. Maniak: Die mährischen Walachen. In: Taschenbuch für die Geschichte Mährens und Schlesiens 1., Brünn 1826, s. 263-281 159
Chcete se dozvědět více o moravských lidových písních, jak o nich psaly v roce 1853 vídeňské noviny?
F. Th. Bratranek: Ueber Mährische Volkslieder, Österreichische Blätter für Literatur und Kunst. Beilage der Wiener Zeitung. 1853, Nr. 26.
F. Th. B r a t r a n e k: O moravských lidových písních. /Rakouské listy pro literaturu a umění Příloha k Wiener Zeitung. 1853, č.26
Tady žijí moravští Valaši. „Valaši? Snad ne kmenoví bratři tuřeckých!“ Ani v nejmenším! Praví, nepopiratelní Slované Cizokrajně znějící jméno jim vynesl jejich způsob života.Zastaralé slovo „valach“ značí pastevce – a oni si jméno kmene pasteveckého zaslouží. Na jejich pastviscích vyzvánějí četná stáda. Skot jevšak malý a nepohledný, ovce hrubovlnná. – Na svazích vyšších hor v obklíčení lesu rozprostírají se horské pastviny (salaše), jejichž štavnatou alpskou trávu nechávají majitelé v teplejší roční době spásat svým i (proti zaplacení) cizím dobytkem; v zimě jsou napůl zasněžené stáje a obytné chýše (koliby) na salaší pusté, stejně jako ve švýcarských a tyrolských Alpách, a podvedení vlci marně obcházejí kolem ohrad (košárů), aby občas ukořistili chutnou snídani či večeři.
Za nocí jsou louky a ladem ležící pole v nížinách pokryty strážními vatrami, u nichž hlídači kom do řehtání svých svěřenců drsnými hlasy zpívají své rapsodie; koně jsou rovněž nízcí a hubení. Je to patrně proto, že jen zřídka dostanou hrst ovsa, poněvadž je jich páni jej spotřebují smi na své vlastní přežití. Kdo to nespatřil na vlastní oči, ten sotva uvěří, že pro většinu těchto chudých horalů náleží dokonce i kousek ovesného chleba mezi pochoutky
Chcete vědět, o čem píše
P. František Sušil v předmluvě ke své mimořádné sbírce národních písní?
František Sušil: Moravské Národní Písně I-VI a 7, Předmluva, Brno 1835
O ceně těchto písní národních, jež morawskými nazíwáme, poněwáč jsme je po Morawě sebrali, kterých ale mnohé s nepatrnou proměnou snad i jinde se spíwají, jako písně pod jménem českých wydané i w Morawě slyšeli jest, zde pronášeti úsudek se nám zdá býti zbytečné; neboť bychom jen opakowati museli, co už jiní o podobných písních řekli. To wšak každý rád uzná, že ne ozdobami, jakými učený básník po mnohém študium své plody okrasuje, nýbrž nnelíčenou prostosrdečností chvály nabývají. Sbírka ta nepodobá se nákladné zahradě, do kteréby zběhlý zahradník dalkých končin swěta divy přírody snášel, je důwtipně a se mnohým uměním chowal; než podáwámw kytku polních kwítek, jak je sama pouhá příroda mezi spěvu milowným lidem našim wywedla. I polní kwítko často lbou vůní a lesknoucími se barwami znatelům obdiw vynutí, a bez chlubnosli Čech i Morawan písně národní swé mohou po boku stawěti písním podobným národu kteréhokoli.
Žádalo se, abychom wšechny písně hanácké po sobě, slowácké opět po sobě a t. d. sestawili; ale těžko jest meze našich podnářečí udatiti wěrně. Na hranicích uherských bydlící Morawan sluje Slowákem, ale ne zúplna, a ne wšechno řjká lak gako Slowák uherský, a rozdílůw mezi tím a oným přibýwá skoro na každau hodinu cesty. U samých hranic uherských prawí se: najmakssí, ňésu, mohel, bol, wychadzám, preháňam, na weži wysokej, rebrík , radost, dussa, koňa.
Jdi jen několik hodin od hranic, uslýšíš arci ještě: na wysokej, rebrék, radost, dussa, dussu, koňa i ale místo neypředněji uwvedených říká se; najměkssí, nesu, mohl, byl, vychádím, proháním. Jdi nemnoho dále, najdeš najměkssí, wěži; stratí se li rebrík, pak i wychádím, ustupíce slowům rebřík neb řebrík a wycházím. Postup zase as o mílu cesty, uslyšíš řebřík, a tak se ti z wýše uwedených spůsobůw ztratí tu jeden, tu zas jeden, až naposledy přijdoucímu ti k samým hranicem českým nezbude ze wšech hořejších nic než dussa, dussu, koňa, ba i to v několika wesnicech ustoupilo před českým dusse, dussi, koně, a ze rebríku udělal se žebřík.
Víte, jak svoji sbírku národních písní moravských uvádí František Bartoš?
František Bartoš: Národní písně moravské v nově nasbírané, Předmluva, Brno 1889
První sbírka lidových písní moravských dála se z vyššího nařízení. „Společnost přátel hudby rakouského mocnářství“ ve Vídni pojala krásný úmysl sbírati po všem mocnářství lidové písně a tance i jejich nápěvy. R. 1819 lantkrabě z Fürstenberka, tehdy předseda zmíněné společnosti, obrátil se s žádostí na nejvyššího kancléře Fr. hraběte Sauraua, by takové sbírky po všech korunních zemích konati nařídil. Vyhovuje této žádosti nejvyšší kancléř přípisem daným ve Vídni dne 24. ledna 1819 obrátil se ku všem náčelníkům vlády, žádaje jich „co nejsnažněji za spolupůsobení v podniku tomto jak pro hudbu a básnictvo, tak i pro poznání národní povahy, řeči a kulturních dějin veledůležitém“.
Dle přání společnosti měly se sbírati:
1. světské písně s nápěvy toliko pro jeden hlas,
2. příslušné k nim texty jak možná nejúplnější, s poznamenáním, ve které krajině se hlavně zpívají.
3. Nápěvy národních tanců, jmenovitě takových, které se provozují na svatbách, slavnostech pohřebních a p.,
4. písně církevní, jež se ze starých dob zachovaly. Mimo to
5. měli se pojmenovati odborní znalci, s nimiž by Vídeňská společnost mohla vstoupiti v přímé dopisování.
Víte, co říká o "táhlých" slováckých pěsničkách sběratel Dr. Jan Poláček?
Jan Poláček: Slovácké pěsničky I-VII, Sbírka jednohlasých lidových písní, Předmluvy, Brno, Praha 1936-1951
Zpívejte písně tempem a v rytmu, jak jsou předepsány. Nebojte se zpívati píseň, u níž jest předepsáno tempo pomalé, že to není ,,slovácky“. Vězte, že právě „nejohnivější“ Slováci tvoří i zpívají s oblibou pomalé táhlé písně s dlouhými pomlkami a korunami. Nezapomeňte, že mnoho takových písni jest tanečních a že „ohnivost“ přednesu obstarají pak hudci, před nimiž zpěváci tančí. Taneční píseň totiž zpěvák hudcům předzpěvuje, hudci ji pochytí a po skončení prvního verše ji hrají k tanci tempem tanečním, t. j. někdy 2-3 násobně zrychleným a v rytmu někdy podstatně změněném, takže předzpívaná píseň se na první pohled vlastně úplně změní.
Proto jsem uvedl u tanečních písní jejich bližší určení, jako jsou: sedlácká, danaj, verbuňk. Jsou to vesměs lidové tance, jichž stručný popis jest uveden ve vysvětlivkách nářečí.
U některých písní, zvláště u t. z. ,,verbuňku“ jest mnohdy pozorovati prvky, jež svědčí o neslováckém či dokonce o neslovanském původu těchto písní, což moderní kritika vytýká, a proto písně ty z oběhu vylučuje. Pro nevědecký účel této sbírky omezím se v tomto ohledu jen na připomínku, že písně uvedeného druhu zpívají se s velkou oblibou od nepaměti a že bez nich nelze si lidovou „muziku“, ,,svajbu“ či „hody“ vůbec představiti.