Charakter národa
Tento se dá určit velice těžko, poněvadž dnešní obyvatelé ze mě jsou dle svého původu směsicí národů velmi rozdílných. Němečtí Markomani a Kvádové, jejichž říše zanikla v pátém století, nebyli pravděpodobně Sarmaty a Slovany, s nimiž byli předtím ve spojeneckém svazku, zcela vyhlazeni, nýbrž, jsouce slabší počtem, jen podmaněni a přijati mezi ně; stejně jako v době, kdy říše slovanská se stala kořistí nepřátel, se v její zbývající části – dnešní Moravě, kde postupně vládli různí sousedé, během doby také usazovali a uchytili různí cizí obyvatelé, zejména při hranicích země.
Tato poznámka, která je jistě více než pouhou domněnkou, je potvrzována či dokonce dokazována velkou růzností mravů, povah, a dokonce tělesného vzhledu dnešních prostých obyvatel, jenž je tak nápadná, že cestující pozorovatel musí mít dojem, že se místo od místa dostává mezi národ jiný.
Hlavní druhy obyvatel Moravy jsou přibližně tyto následující:
Na celé jižní straně podél Dyje téměř až к jejímu ústí do řeky Moravy je jazykem němčina, a nářečí, stejně jako jejich mravy, je podobné rakouskému. Tito obyvatelé se nechají přimět к povinnostem spíše přesvědčováním než přísností, mají značnou hrdost, a poněvadž jejich kraj je požehnaný pěstováním vína i dobrou ornou půdou, jsou z valné části zámožní. Lepší strava a snazší získá váni obživy způsobují, že jsou méně pracovití a zimu tráví většinou zahálkou a krom obilí a pěstování vína téměř všechna ostatní hospodářská odvětví zanedbávají.
Stejně tak je běžná němčina, i když zcela jiné nářečí než ono na Dyji, v celé horní části Olomouckého kraje počínaje od Svitav směrem na východ, a ještě více východně v severní části Přerovského kraje až к Příboru, které je velmi podobné nářečí slezské mu, ale také se místo od místa velmi liší, neboť nářečí ve Svitavách je zcela jiné než nářečí kolem Nového Jičína. Lid v těchto krajích, jež se i v oděvu a mravech shoduje se svými sousedy v Čechách nebo ve Slezsku, je pracovitý, a i navzdory hornaté, méně úrodné půdě se pílí, pěstováním lnu, předením, chovem dobytka, povoznictvím apod. udržuje v solidní zámožnosti.
Také v okolí města Jihlavy a v některých osadách blízko Brna se ještě hovoří německy.
V ostatních částech země panuje mezi prostým lidem veskrze jazyk moravský či slovanský, i když opět v různých nářečích.
Od jihozápadního kouta od Slavonic až po Znojmo a odtud přes Brno ke Svitavám musí lid venkovský vydobývat svou obživu obtížně a je z valné části pracovitý.
Kolem Žďáru, Nového Města a Pernštejna je zase díky pěstování lnu, chovu koní a povoznictví zámožný. Jazyk je v místech blíže položených české hranici téměř totožný s češtinou, hlouběji do země směrem ke Znojmu a Brnu se však od ní hodně odchyluje a je promísen s mnohým výrazem německým.
Od výtoku řeky Moravy ze země v Brněnském kraji, v celém Hradišťském kraji a ve větší části Přerovského kraje téměř až к Odře se venkovan jak v jazyce, tak i v kroji a mravech výrazně liší od zbývající země. Jeho jazyk – slovanský dialekt – se velmi blíží dnešnímu chorvatskému, a oděv je bezmála jako prostý uherský za nedalekými hranicemi. I zde se musí ještě dále rozlišovat mezi obyvateli úrodných oblastí na řece Moravě, plodících víno a obilí, a obyvateli hor: Lid kolem řeky Moravy je úhrnem nazýván Slováky a jejich kraj Slovensko. Nejsou o mnoho pracovitější nežli němečtí obyvatelé požehnaných oblastí.
Ti však, již obývají pohoří Hradišťského a Přerovského kraje, zovou se úhrnem Valaši a jejich kraj Valašsko. Mezi posledně jmenovanými jsou především muži dobře urostlí, štíhlého těla a ve svých horách odvážní až k troufalosti; obživu vydobývají velmi nesnadně a jsou od mládí otužilí ve snášení těžkostí. Jejich oděv je uherskému ještě bližší než oděv Slováku a je u mužů střižen tak, že jejich hrud‘ zůstává v zimě v létě odhalená.
Téměř uprostřed země mezi a kolem měst Olomouc, Vyškov a Kroměříž v okruhu asi pěti čtverečních mil, pojmenovaném po říčce Hané, protékající jím od západu к východu, žije ještě jeden druh lidí, odlišující se ode všech ostatních. Těmto lidem, jíž se zovou podle svého kraje Hanáci, náleží nejlepší, nejúrodnější část země; pěstují zejména velmi mnoho a krásné pšenice, a žijí proto ve velmi dobrých poměrech. Muži jsou téměř menší než ostatní Moravané, zato silnějších údů a vytrvalejší, avšak velmi drsných mravů, necitelní vůči všem tvrdostem, a dokonce i vůči jiným lidem tvrdí a hrubí, v práci spíše líní než pilní; a jsouce hrdí na úrodnost své země, považují sebe sama za lepší než ostatní, jimž příroda ty to přednosti odepřela; svou blaženost spatřují v pivu, moučných jídlech a klidu. Jazyk těchto zvláštních lidí je sice také moravský, avšak těžkopádný jako v žádném jiném kraji.
Mezi Hanou a Valašském je ještě jeden pruh země, jehož obyvatelé nepatří k žádnému již vyjmenovanému druhu, nýbrž jsou něčím uprostřed; mluví rovněž vlastním moravským nářečím.